V naší firmě se aplikuje systém kaizen. Kaizen (z japonštiny, „zlepšení“ nebo „změna k lepšímu“) odkazuje na filozofii či postupy při zlepšování procesů ve výrobě. Každý zaměstnanec má možnost podat jakýkoli zlepšovací návrh na zlepšení čehokoli – to jen tak pro vysvětlení o co jde.
Já už jsem se pokoušel o spoustu návrhů o zlepšení. Bohužel mi nikdy žádný neschválili, jen jsem se díky tomu stal v naší firmě slavným. Už můj první kaizen se stal legendou. Navrhl jsem totiž zrušení oddělení kvality. Hlavní myšlenka mého návrhu byla, ať si každý hlídá kvalitu své práce sám. Bohužel se to setkalo s odporem, zejména u oddělení kvality.
Následovalo několik dalších návrhů různého rozsahu a přínosu. Namátkou třeba uvedu to, co jsem viděl v Německé továrně Hewlett-Packard. Na každém sloupu tam visela malá krabička s náplatmi na drobná zranění. Když jsem to navrhl i u nás, setkalo se to s odporem zástupců bezpečnosti práce a právního oddělení. Prý že o každém úrazu, i sebemenším musíme vést záznam o nehodě (ach jo, zase byrokracie 🙁 ). Ano, máme v práci lékárničky, ale před jejich otevřením musíme sehnat nadřízeného a spolu vyplnit formulář. Nevím, jestli je to nařízení EU, nebo nějaká česká právní specialita, ale v praxi to má ten důsledek, že si raději nosíme vlastní náplasti z domova.
Ale teď k mému poslednímu návrhu. Bohužel někteří ze zaměstnanců pocházejí ze zemí, kde nemají záchody, nebo prostě jen nemají hygienické návyky. Mohl bych zde uveřejnit několik fotek ze záchodů, ale raději ne, jsou příliš nechutné. A tak jsem vytvořil jednoduchý návod na používání WC, srozumitelný ve všech jazycích, a navrhl ho vyvěsit ve všech kabinkách. Tady to je:
Tento návrh se stal v naší firmě velmi populární. Každý po mě chce, ať mu pošlu mailem kopii, a hlavně ať pokračuju ve zlepšování. Bohužel, z doslechu vím, že můj návrh jako obvykle schválen nebude. A náš manager, když můj návrh dostal na stůl, údajně prohlásil, že asi zavede psychotesty pro zaměstnance, protože jsme až nezdravě zaměřeni na hajzly.
Nevím, jestli je to pravda, nebo si ze mě jen někdo dělal legraci, ale s psychotesty mám své zkušenosti. Kvůli nim mě třeba nevzali k policii. A ani se jim nedivím. Asi čtyři hodiny jsem vyplňoval testy ABCD, kde byly pořád dokola otázky jako:
Pokud najdete na chodníku peněženku, tak:
A: necháte si ji.
B: odevzdáte ji na policii.
C: rozdělíte se o peníze s kamarády.
D necháte ji tam ležet.
Po několika hodinách vyplňování jsem byl tak hotový, že když jsme dostali poslední úkol, a to napsat krátký text o čemkoli, začal jsem psát něco, co se velmi podobalo diktátu pro základní školy:
„Je jaro. Louky rozkvekly. Sluníčko svítí. Kytky voní. Ve větvích zpívají ptáčci. Zemědělci na traktorech vyjeli do polí…“
Když to pak hodnotící psycholožka viděla, automaticky mě jako uchazeče zamítla. A ani se ji nedivím. Ale zpět k mému kaizenu. Mým kolegům se líbil tak moc, že začali spontálně vytvářet parodie a návrhy na rozšiřování. Třeba jako tohle:
Uvidím, jak to nakonec s mým návrhem dopadne, ale moc nadějí si nedávám. Moje návrhy jsou sice populární mezi zaměstnanci, ale ne mezi nadřízenými.
