Sobotní třídní sraz

Po prvních čtrnácti dnech našeho druhého školení v Německu jsme se opět dostali na jeden den domů. Já jsem ho využil opravdu naplno. Mimo jiné jsme totiž měli něco jako třídní sraz kombinovaný s oslavou narozenin.
Sobotní dopoledne jsem měl částečně volné, ale moc dlouho ta chvilka na odpočinek netrvala. Kolem poledne jsem vyrazil z domova zařídit si pár věcí, mrknout se do obchodů v Kolíně, které mají otevřeno i v sobotu, oběhnout pár známých, co možná nejdřív dát auto bráchovi, aby mohl jet za příbuznými do Sadské (vlastní má rozbité), a pak od dvou hodin se zúčastnit třídního srazu. Ale jen do sedmi, v sedm jsem měl další akci na bowlingu u Jetky.
Ale i když jsem si to všechno tak pěkně naplánoval, nakonec jsem z toho stihl sotva polovinu. Například když jsem konečně ukončil kolečko po známých a nákupech, a zastavil břed bratrovým domem, docela mě překvapilo, že nikdo není doma. Brácha nakonec moje auto nepotřeboval, a do Sadské se dostal jinak, jen mi to tak nějak zapomněl sdělit. Požádal jsem tedy místo toho mámu, ať mě i s několika vzorky německého pivovarnického průmyslu odveze na místo třídního srazu. A konečně jsem ten den mohl zpomalit na normální rychlost.
Jen tak mimochodem, cestou přes Kutnou Horu do Kolína jsem potkal průvod historických hasičských vozů. I když jsem zrovna řídil, vytáhl jsem foťák:

0007_sobota_hasici_01
Jen dodávám, že to bylo ve velmi velmi pomalé koloně aut, takže i když bych to focení za jízdy rozhodně dělat neměl, rozhodně jsem nebyl žádná hrozba pro ostatní řidiče a chodce. Alespoň ne moc velká.
Na třídní sraz jsem dorazil mezi prvními. Samozřejmě jsem kluky moc rád viděl po tak hlouhé době. Vybalil jsem z tašky vzorky německého piva „Das echte schwaben bräu marzen“ a začal zjišťovat, co je u nich nového.
Jen co jsem dopil první pivo, vrhli jsme se na fotbal. Rozdělili jsme se do týmů po třech, a Vláďa Dupal se vytasil s rozlišováky – tašku žlutých triček několika velikostí. Proč je sebou má a zrovna v tak hojném počtu nám bylo zřejmé hned po jejich obrácení. Na jejich zadní straně totiž byl nápis velký nápis KDU-ČSL, pod tím „spolehliví v těžké době“ a „Kutná Hora – přívětivé město“. Vláďa se nám přiznal, že je třetí na kandidátce do městského zastupitelstva. Někteří z nás na oko protestovali, že nebudou nástrojem politické propagace, ale to jen tak, aby byla nějaká legrace.

0007_sobota_fotbal_v_kdu_01

Každý z nás hráčů měl v sobě alespoň jedno pivo, takže nešlo o moc technickou hru. Tedy hlavně z mé strany. Navíc jsem si tam nějak namohl nohu, takže jsem při tom dost kulhal. Ale sranda to tedy rozhodně byla. Hlavně když jsme asi třikrát kopli míč do potoka, a jak jsme ho lovili. Naštěstí proud vody nebyl moc silný. Spíš naopak. Spíš jsme jen velmi trpělivě čekali, až k nám míč pomalinku dopluje a zároveď jsme doufali, aby nikde v mělké vodě plné kamenů neuvázl. Bohužel měl proud sklony zanášet míč na druhý břeh od nás, takže jsme si při lovení museli pomáhat různými klacky.

0007_sobota_fotbal_v_kdu_03
Když dorazila Zuzka, někdo vtipně a správně poznamenal, že místo třídního srazu to připomíná dětský den. A aby taky ne – Martin Železný tu vozil v kočárku malou Adélku, Zuzka přivedla Nelinku a Jolanku a Radek Dupal na rukou nosil malou Elinku. Elinka a Adélka se stala centrem zájmu holek, protože byly ještě v kočárku. Dcery Zuzky se zase staly centrem zájmu nás kluků. Hlavně proto, že už samy chodily, a dokonce i zkoušely hrát s námi fotbal. Hlavně Nelinka. Na chvilku si vzala žlutý dres KDU-ČSL a začala si kopat s Michalem do prázdné branky.Postupně se scházeli další a další kamarádi. Z naší bývalé třídy tam nakonec byla sotva třetina, ale nepřítomnost spolužáků ostatních vyplňovali kamarádi, přítelkyně a také i pár dětí. Většina nepřítomných nepřišla také právě kvůli dětem – museli se o ně starat a zůstat doma (v jiných městech – Brno, Olomouc…)

0007_sobota_deti_03
(Pokud jsem si snad nějaké jméno špatně zapamatoval, prosím upozorněte mě a já to hned opravím. Bylo to na mě moc jmen najednou.)

Pomalu se rozjíždělo opákání a grilování. Vláďa Dupal začal připravovat steaky a ražničí, my jsme si dělali chutě. Nelinka si sedla vedle mě k ohni a začala mi vykládat, že „musíme hlídat oheň“. Jo, bylo to tam prima, ale já jsem se nemohl moc zdržet. Čekala mě ještě cesta přes město a ráno cesta do Německa.

0007_sobota_deti_05
Kolem sedmé jsem si s klukama ještě dal panáka rumu na rozloučenou a vyrazil domů. Tuším, že jsem měl něco přes jedno promile, takže ta cca pětikilometrová cesta domů přes celou Kutnou Horu nebyla moc snadná. Nejdřív jsem byl lehce mimo, ke konci zase poměrně dost unavený. Sice jsem ten den slíbil účast ještě na jedné akcičce na Bowlingu, ale po návratu domů jsem byl rád, že můžu sedět. Poslal jsem jen SMS s omluvou a téměř ihned jsem usnul. A druhý den zase balení a cesta do Německa…

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.