Asi před týdnem jsem byl s Petrou na noční prohlídce zámku Kačina spojené s hraným představením. Neboli místo normální prohlídky sledujeme hrané scénky. Něco podobného jako jsem viděl na Slovensku.
Už cesta na Kačinu byla dobrodružství. Začala totiž silná bouřka. Na horizontu se klikatily blesky, a stěrače nestíhaly stírat přední sklo. Bohužel mám na stěračích stále stejné gumy jako na Slovensku. Na zadním sedadle sice mám nové gumy do stěračů, ale nějak jsem se nedostal k tomu je vyměnit. A to je sebou vozím už víc než měsíc… Bohužel kromě stěračů jsem zapoměl také umýt přední sklo. Zevnitř. Světla protijedoucích aut se mi na zamaštěném předním skle rozpíjely, takže jsem skoro nic neviděl. V jednu chvíli nám navíc cestu přehradil spadlý strom. Naštěstí jen částečně, a dal se tedy objet.
Před zámkem jsme v autě asi půl hodiny čekali, jestli nepřestane pršet. Nepřestalo, a tak jsme cestou z parkoviště trochu zmokli.
Lístky na prohlídku se prodávají v zámecké kavárně. A tam to začalo. Při placení vstupenek totiž najednou kavárna potemněla. Vypli totiž proud. Té slečně u pokladny jsem samozřejmě ihned gentlemansky posvítil mobilem, aby nemusel lovit drobné pohmatu. Otázkou ale bylo kdy ten proud zase nahodí.
U vchodu do zámku stál poněkud nervózní správce budovy a snažil se dovolat do energetické spolecnosti s dotazem kdy to zase zapnou. Po chvíli se mu to konečně podařilo, ale jejich odpověď, ze potmě jsou celé střední Čechy a oprava potrvá nekolik hodin moc nepotěšila.
Průvodci začali ihned řesit co s představením. Jestli ho mají zrušit nebo ne, a pokud ne, jak si mají u toho svítit… Jednu dívčinu napadlo použít petrolejové lampy ze skladu, ale to správce zamítl. Prý že minulý měsíc tu byla požární kontrola, a že si názorně ověrili, že i mírný plamínek ze zapalovače dokáže spustit požární alarm.
Po chvilce dohadování a pokusů nám navrhli, že to zkusí odehrát při svitu dvou baterek (Víc jich nesehnali). A že pokud někdo nebude chtít jít do potemnělého zámku, vrátí mu vstupné. Nikdo ale vstupné vrátit nechtěl. Aby také ne, všichni jsme tušili velmi originální zážitek. Noční divadelní představení spojené s prohlídkou zámku při slabém svitu dvou baterek, to se opravdu jen tak nezažije. V tuto chvíli se tak z toho stal mix podobný částečně Neviditelné výstavě a částečně hrané prohlídce zámku Bojnice.
Ve vstupní hale nás uvítal majitel zámku z 18. století, představovaný hercem v kostýmu. Jeho obličej nebyl moc videt, pouze silueta, ale vynahrazoval to silným melodickým hlasem. Uvítal nás na zámku Kačina, omluvil se, ze přestože je zámek nově postavený postavený, už (nebo ještě) nefunguje osvětlení. Ale to prý nevadí. Má prý brzy přijet vzácný host, jakýsi hrabě. A že při příležitosti jeho příjezdu se svými sloužícími a jednou slavnou divadelní hvězdou pro nej chystají divadelní predstavení. Šlo tedy o hru ve hře, něco jako Cimrnamův Záskok.
Postupně jsme se přesunovali z místnosti do místnosti a „sledovali“ vzájemně napjaté vztahy jednotlivých herců/sloužících. Celkem to byly tři milostné páry – jeden až moc zamilovaný, druhý spíše rozhněvaný, a třetí tvořil zámecký pán se slavnou herečkou, který ji na poslední chvíli nabídl velkou roli ve své hře.
V každém sále se jednotlivé vztahy posunuly o skousek dál. Je pravda, ze na některé účinkující nebylo moc dobře vidět. Treba jedna starší komorná měla na hlavě čepec, který svým stínem dokonale ukryl její tvář v temnotě. Naštěstí všichni, ne jen zámecký pán, měli silné zvučné hlasy, a tak jsme si alespoň poslechli rozhlasovou verzi jejich hry. Občas přidávali repliky které ve hře původne zcela jistě nebyly, třeba „Ten scénář mi ještě nikdo nedal… Nebo možná dal, a já ho ztratila v té tmě.“ nebo „Nemysli si, že se přede mnou schováš. Sice Tě nevidím, ale slyším Tě.“
Tu a tam se některá postava obrátila na nás, na diváky, a řekla pár slov o zámku. Byly to poměrne úsměvné informace, třeba například „V této místnosti máme opravdu velmi nádherný vyřezávaný strop. Vy ho sice nevidíte, ale je tam.“
Celé představení vyvrcholilo v zámeckém divadelním sále, kde se všichni herci sešli na generální zkousce nacvičované divadelní hry. Bylo vidět, že zámecký pán nebyl nejlepší autor. Vypadalo to, že každá postava hraje zcela jinou hru. Jedna hrála doslova jinou hru, protože měla špatný scénář 🙂 Byla to prostě legrace.
Tak originální prohlídku zámku jsem ješte nikdy nezažil. A moc obdivuji herce, že se nebáli tmy a i tak odehráli své představení. Bravo!
