Cestou z Německa se občas stávají zajímavé věci, potkáváme zajímavé lidi… Ale tak zajímavou cestu jako 28.5.2010 jsme ještě nikdy předtím neměli.
Většinou je naše cesta nudná. Sedíme, posloucháme empétrojky, díváme se na notebooku na filmy… Občas jedeme kolem zajímavé dopravní situace, výjimečného auta, billboardu… Určitě si to umíte představit. Ale aby jsme během jedné cesty viděli na každé zastávce něco zajímavého, to se zatím stalo jen jednou.
Indián
První zastávku cestou domů jsme si udělali u jedné německé benzínky. Už ani nevím kde to přesně bylo. Stáli jsme tam už několikrát, vím jen, že to je asi tři hodiny jízdy od Herrenbergu.
Tentokrát jsme tam ale viděli opravdu nádherný náklaďák. Typický americký truck – jenže s kanadskou vlajkou. Ozdobičky, velká kabina… opravdu skvost. Ale to nebylo nic ve srovnání s řidičem.
K tomu tiráku se totiž blížil indián. Pravý. Havraní vlasy, horní polovinu těla nahou. Na rudé kůži měl plno tetování, ve vlasech indiánskou čelenku s orlím pérem. Respekt z něj přímo sálal. Asi nikdy nepřestanu litovat, že jsem zrovna neměl foťák u sebe, ale někde v kufru auta. Díval jsem se na internet, ale nenašel jsem žádnou fotku, která by ten výjev alespoň částečně připomínala, ani podobný kamión, ani vhodnou fotku indiána. Škoda.
Pekelní andělé
Druhou zastávku jsme udělali na benzínce u Rozvadova. V okamžiku, kdy jsme zastavili u stojanu pro doplnění benzínu, se kolem začali rojit motorkáři. Byli vpravo, vlevo, před námi, za námi… V tu chvíli nám došlo, proč jsme na posledních pár kilometrech potkávali tolik policejních hlídek. Na té benzínce nás totiž obklíčil motorkářský gang Pekelní Andělé.
I když bylo v autě strašné vedro, netroufli jsme si skoro ani stánout okénko. Ti chlapíci totiž vypadali opravdu drsně. Tetovaní, většinou s vyholenýma hlavama… Přesto jsem nenápadně vytáhl mobil a vyfotil si maníka napravo od nás. Pak jsem pro jistotu poslal několika známým SMS s tím, že jsem obklíčený motorkářským gangem u Rozvadova. Pro jistotu, kdyby se něco semlelo. Ta fotka sice není moc dobrá, ale můj mobil to proti sluníčku líp nezvládne:
Další fotky jsem vyfotil o chvíli později. To už jsme poodjeli o kus dál od stojanu, trochu si protáhnout nohy. Vytáhnul jsem z kufru foťák a udělal jsem pár dalších fotek. Pokud jstě někdy četli Syna lovce medvědů od Karla Maye, určitě víte, co je to boční výstřel. To se Old Shatterhand posadil u ohniště. Na kolena si nenápadně položil pušku. Koutkem oka mrknul do křoví, kde se skrýval špeh od nepřátelského indiánského kmene, mírně kolenem nadzvedl hlaveň pušky a špeha zastřelil. Ten v křoví do poslední chvíle netušil, že na něj míří. A tak nějak jsem dělal i tyhle fotky. Opravdu jsem si netroufal otevřeně fotit tuhle partu, kterou z části hledá policie.
Vyfotil jsem asi padesát fotek. Většinou mi „boční výstřel“ nevyšel, a tak je na většině z nich můj palec. Pár fotek vyfotil můj kolega Pavel, který si můj foťák půjčil. Ten měl větší odvahu než já, fotil je naprosto nezakrytě. Ale pro jistotu asi ze tři sta metrů pomocí zoomu.
Nejošklivější auto světa
Naše třetí a poslední zastávka už tak moc zajímavá nebyla. Nebyli tam ani indiáni, ano motorkářské gangy… Jen tam stálo nejošklivější auto na světě. Alespoň nikdo z nás nezná ošklivější. No, s předchozími zážitky se to nedá srovnat, ale alespoň něco se na této zastávce stalo.
Tohle není moje fotka, našel jsem ji na internetu. To auto sice mělo stejnou barvu, ale tohle to určitě nebylo. Zajímavé je, že v Kolíně jsme kolem stejného auta jeli. Mělo myslím i stejnou značku jako to u Plzně. Že by sice bylo ošklivé, ale rychlejší než škoda Superb?
Pro zajímavost ještě přidávám jeden inzerát, kde se jeden zoufalý majitel pokouší tohodle auta zbavit:
